Annamaria

Tak trochu náhodou objevila díky stáži školu Lingua nostra a okouzlila ji Praha, zdejší lidé, historie, západy slunce, které se zrcadlí ve Vltavě a připomínají jí teplé barvy jejího domova, ale především zjistila, jak moc se zamilovala do své práce lektorky italštiny. Do práce, která není jen profese, ale spíš, jak jí řekl jeden z jejích blízkých, terapie, a to jak pro toho, kdo se učí, tak i pro samotného učitele. Proto je v jejích hodinách zásadním předpokladem příjemné, klidné prostředí, aby se student v takové atmosféře cítil jako v bavlnce, zachumlaný do Annamariina vřelého úsměvu.

Naučit se cizí jazyk znamená otevřít se kultuře dané země, zkoumat odlišné způsoby myšlení i chování. Učebna se tak stává neutrálním územím vzájemného sdílení, na němž mají všichni studenti mít svobodu vyjádřit své názory, objevovat různé pohledy na realitu a obohacovat tak nejen svoji mysl, ale i duši.

Jak praví známé přísloví:

„Con ogni nuova lingua che impari ti fai propria una nuova anima.“
„S každým novým jazykem, který se naučíte, si vytvoříte novou duši.”