Zajímavosti o italském jazyce: věděli jste, že...?

1. Italská abeceda má jen 21 písmen

Jedna z prvních věcí, které si mnoho studentů všimne, je právě tohle: italská abeceda má jen 21 písmen.

Písmena J, K, W, X a Y do tradiční italské abecedy nepatří. Dnes je ale najdete v slovech přejatých z cizích jazyků -- například jeans, kiwi, whisky nebo yogurt.

To znamená, že hned na začátku studia italštiny máte o pět písmen méně na zapamatování než v jiných jazycích. Jako začátek to není špatné, ne?

2. Italština vychází z latiny... ale ne té, co si myslíte

Ano, italština z latiny vychází -- jenže ne z té elegantní latiny římských spisovatelů.

Italský jazyk totiž vznikl z tzv. vulgární latiny, tedy jazyka, kterým v každodenním životě mluvili obyčejní lidé ve starověkém Římě. V průběhu staletí se tato "lidová" latina pomalu proměňovala, až se stala italštinou, jak ji známe dnes.

Ze stejné latiny vznikly i další románské jazyky -- španělština, francouzština nebo portugalština.

3. Jazyk s nespočtem dialektů

Po návratu z dovolené v Itálii bývá největší frustrací studentů tohle:

"Když mluví můj učitel, rozumím všemu. Když mluví Italové... mnohem míň!"

Děje se to proto, že každý region má svůj vlastní způsob mluvy. V Miláně, Neapoli, Římě nebo Palermu se rytmus, výslovnost i některá slova mohou hodně lišit.

Mnoho Italů přirozeně přepíná mezi italštinou a dialektem podle situace -- třeba italsky v práci, dialektem doma nebo s kamarády.

Dobrá zpráva: standardní italštině rozumíte a domluvíte se s ní všude. Špatná zpráva: Italové, i když mluví italsky, mezi sebou jdou... hodně rychle.

Ale klid -- s trochou praxe se i tohle stane součástí zábavy.

4. Italsky se nemluví jen v Itálii

Italštinou nemluví jen Itálie. Na světě je přes 60 milionů rodilých mluvčích, k tomu miliony studentů, kteří se ji učí jako cizí jazyk.

Je úředním jazykem ve Švýcarsku, San Marinu a Vatikánu. Velké italské komunity existují i v Argentině, USA, Kanadě, Austrálii nebo Německu -- kde se italsky stále mluví a vyučuje z potěšení (ta nejlepší ze všech motivací), ale také jako odkaz historického italského vystěhovalectví.

5. Nejdelší italské slovo

Italština je lexikálně nesmírně bohatá a obsahuje opravdu dlouhá slova.

Tím nejdelším je "psiconeuroendocrinoimmunologia" -- vědecký termín označující studium vztahů mezi nervovým, endokrinním a imunitním systémem.

Ale teď na něj klidně zapomeňte, protože v každodenním životě ho naštěstí nepotřebujete. A co je důležitější: na objednání pizzy vám rozhodně nestačí!

6. Dokonce i slovo "Amerika" má italský původ

Ještě jedna zajímavost: jméno Amerika.

Kontinent nese jméno po italském objeviteli z 15. století Amerigovi Vespuccim. Byl jedním z prvních, kdo pochopil, že země objevené Kryštofem Kolumbem nejsou součástí Asie, ale zcela novým kontinentem.

Když evropští kartografové kreslili první mapy Nového světa, rozhodli se ho pojmenovat právě Amerika -- na počest Vespucciho.

Prakticky vzato: jeden Ital dal jméno celému kontinentu. Není to špatné.

7. Proč je italština považována za hudební jazyk?

Mnoho studentů popisuje italštinu jako melodický a harmonický jazyk.

Jedním z důvodů je, že nesmírně mnoho slov končí samohláskou: casa, amico, telefono, università. To při mluvení vytváří přirozený a plynulý rytmus.

Není náhoda, že italština je tradičním jazykem opery a po staletí se používala v klasické hudbě.

A možná právě proto může být její studium tak příjemné.

Jedna z nejlepších věcí na studiu jazyka jsou malé příběhy a zajímavosti, které člověk odkrývá mezi gramatickým pravidlem, slovesem a novým slovem.