Něco málo o italštině

O Italech a italštině

Italové jsou národ, který velmi dobře ví, co je to národní hrdost: každý Ital vám okamžitě řekne, že nejlepší káva je v Itálii, nejchutnější jídlo je v Itálii, nejopojnější víno je samozřejmě také to italské, nejromantičtější krajinné scenérie najdete zas jen v Itálii, nejkrásnější pláže nejsou nikde jinde než na italském území a italština je nejmelodičtější jazyk na světě – na tom se ale shodneme všichni.

Italština je úředním jazykem nejen v Itálii, ale také v San Marinu a ve Švýcarsku – konkrétně v kantonech Ticino a Grigioni. Po latině je druhým oficiálním jazykem ve Vatikánu. Italsky hovořící menšiny naleznete i ve Slovinsku a Chorvatsku a skupiny italských imigrantů v USA i Jižní Americe.

Italská výslovnost

Italská výslovnost je jednoduchá: naučíte si jí v podstatě hned při první lekci italštiny. Výslovnost italského jazyka má pevná pravidla, nikdy se tedy nestane, že nevíte, jak některé slovo přečíst, oproti takové angličtině tedy velká výhoda.

Víte, že Itálie je velká země, rozdělená na 20 regionů? Až do roku 1861 nebyla Itálie nikdy sjednocená. To všechno podpořilo fakt, že dodnes jsou v Itálii velmi živé nejrůznější dialekty. Každý Ital hovoří dialektem svého rodného regionu či města (sardo, abbruzzese, siciliano…) a vedle něj také italsky. Tato italština se však od regionu k regionu malinko liší – a to právě především ve výslovnosti.

Italština je založená na samohláskách, žádné ryze italské slovo nekončí na souhlásku (na ty končí pouze slova přejatá z jiných jazyků jako bar, sport, club…) proto je italština tak plynulá, melodická, zkrátka krásná! Ale proto vám také může připadat, že Italové „hrozně melou“. Slova, končící na samohlásky se totiž velmi snadno váží na další slova a řeč se tak stává velmi souvislou.

Gramatika italštiny

Italština je románský jazyk, podstata italské gramatiky je tedy stejná jako u jiných románských jazyků (španělština, francouzština, rumunština a portugalština): žádné skloňování, žádné pády, zato ale mnoho nejrůznějších slovesných způsobů a časů – to ale hlavně pro pokročilejší studenty. Chcete-li se naučit jen základně domluvit italsky, vystačíte si s přítomným a alespoň jedním minulým časem.

Pro vyjadřování budoucnosti se v italštině velmi často používá také čas přítomný, takže bez budoucího se z počátku hravě obejdete. To vše se naučíte již v prvním semestrálním kurzu v Lingua nostra (LN1). Jsme si ale jisti, že vás italština chytne za srdce, stane se vaší vášní (stejně jako je vášní pro všechny lektory Lingua nostra), ve studiu budete dále pokračovat a tento krásný románský jazyk pro vás bude koníčkem.

Dějiny italštiny

Italský jazyk se stejně jako ostatní románské jazyky (španělština, francouzština, španělština, rumunština) vyvinul z hovorové (vulgární) latiny. V 9. století vznikly první texty, které jsou již označovány za italštinu. Za zakladatele spisovné moderní italštiny, která vznikla na základě toskánského dialektu, je právem považován Toskánec Dante Alighieri.